Farní sbor Českobratrské církve evangelické Dvakačovice

Dvakačovický posel: Vánoce 2016

Blíží se pro nás velký svátek a ten nás zavede do malé betlémské chýše. Co se tam vůbec děje? Musíme se chovat tiše! V jeslích bude ležet nemluvňátko před chviličkou narozené. Lepší místo nenašlo se, ustlali mu tedy v seně. Jednu místnost sdílejí tu chudí lidé se zvířaty, ale právě sem se sklonil Hospodin, ten Věčný, Svatý. Jak se ale vlastně sklonil? Poslal lidem svého Syna. Boží láska vtělila se do děťátka Mariina. Sláva Bohu, sláva Bohu! Celým srdcem Pána chval. Pozemský i věčný život tobě z lásky daroval.
vložil/a DE 03.12.2016 13:41
Pozvání k bohoslužbám v Dvakačovicích Neděle, 11.12.2016, 9.00, v sále na faře, III. adventní, kazatel Jaroslav Nečas, emeritní farář t.č. z České Třebové Neděle, 18.12.2016, 9.00, v sále na faře, IV. adventní, kazatel Dušan Ehmig Sobota, 24.12.2016, 15.00, v kostele, Štědrovečerní pobožnost se zpěvem koled a Betlémským světlem, kazatel Dušan Ehmig Neděle, 25.12.2016, 9.00, v sále na faře, Bohoslužby Narození Páně, se svatou Večeří Páně, kazatel Dušan Ehmig Neděle, 1.1.2016, 9.00, v sále na faře, Bohoslužby novoroční, se svatou Večeří Páně, kazatel Ladislav Havelka, farář z Vysokého Mýta Neděle, 8.1.2016, 9.00, v sále na faře, I. neděle po Narození Páně, kazatel Dušan Ehmig
vložil/a DE 03.12.2016 13:35
10. 6. 2016 NOC KOSTELŮ - DVAKAČOVICE EVANGELICKÝ KOSTEL A FARA PROGRAM: Od 16.00 hod. výtvarné dílny Marcela Růžičková – sklářka z Českého ráje Pokračuje Výstava obrazů a fotografií Vladimíra Bakeše z Hrochova Týnce 18.00 hod. jazzový koncert kapely nChant Jazz z Hradce Králové 19.15 hod. promítání filmu podle Naomi Kleinové, kanadské novinářky TOTO MĚNÍ VŠECHNO Stejnojmenná kniha ukazuje na nutnost překonat neoliberální kapitalismus, chceme-li zachovat Zemi obyvatelnou Následovat bude beseda o nové Encyklice papeže Františka - LAUDATO SI („O péči o společný domov“) Host: Dr. Jiří Silný z Prahy
vložil/a D.E. 04.06.2016 20:07
Přehled kulturních a společenských akcí konaných v Dvakačovicích v roce 2015 - http://dvakacovice.evangnet.cz/Kulturni_akce_2015.doc
vložil/a Daniel Slezák 04.03.2016 14:06
„Kdo zklamává chudého, člověk krvavý jest; kdož odjímá v potu chléb, jako ten, to věz, jest vinen, kterýž zabije blížního svého.“ (Jan Hus) Modlitby, zpěv a prosby za odpuštění, zněly ve Dvakačovicích na bohoslužbách, při kterých se připomínalo 600. výročí smrti nejvýznamnějšího kazatele našich dějin, Jana Husa. Co si asi představíme, když se jednou za rok objeví ve veřejném i církevním prostoru jméno Jana Husa? A co si asi představují lidé, kteří si vůči církvi a křesťanským dějinám zachovávají určitý odstup? Zaslouží si Husův život, osud a odkaz, aby byly připomínány jen tehdy, kdy se výročí jeho smrti objeví v kalendáři? Co vlastně o Husovi skutečně víme ze školních lavic, ze studií i z vlastní píle a z potřeby poznávání? Kým nám Hus je? Hrdinou, sociálním revolucionářem, katolickým knězem s reformačním programem nebo váženým mužem – děkanem a rektorem Karlova učení? Je nám bojovníkem za pravdu a předně – za jakou pravdu (?), politikem nebo politizujícím kazatelem, mučedníkem nevídané oběti, člověkem, který vše prohrál, nebo naopak mužem, kterému se podařilo změnit směr dějin nejen zemí střední Evropy? Na prvním místě bychom se měli sami sebe ptát, jestli si ke svému užitku dopřáváme něco z Husova literárního odkazu, něco z jeho díla, které je nejdůležitějším pramenem toho, co o něm víme a vědět můžeme. Často nebo dokonce téměř vždy se připomíná jeho smrt a nejen v různých uměleckých oborech se vykresluje do nejmenších podrobností. Ostatně, Hus v tom není sám. Jen si vzpomeňme na evangelického teologa Dietricha Bonhoeffera a na jeho poslední chvíle, na smrt velké ženy Milady Horákové nebo na smrt studenta Jana Palacha a jeho následovníků. Jako by někdy převládl ten zvláštní lidský zájem o poslední chvíle, a myšlenky, dílo, ideje, vnitřní duchovní zápas i rozpory jako by byly čímsi druhořadým. Raději bych s někým vedl dialog nad Husovým pojetím církve a rozměrech společnosti, než nad vnějšími znaky toho, jak vypadal, jak se oblékal a jak na kostnické hranici nakonec umíral. Co se vydat opačným směrem? K jeho dílu, k tomu, jak autenticky hovořil o svém kněžském životě i k tomu, co psal svým nejvěrnějším přátelům? Skrze jeho myšlení můžeme konfrontovat sami sebe s tím, čemu jsme se naučili říkat reformace a ve vztahu k církvi, ve které žijeme, ecclesia semper reformanda – církev neustále se obnovující. Velikost Husova odkazu rozhodně netkví v pompézních oslavách, nýbrž v těsné souvislosti toho, co Hus žil, co myslel, co říkal, za čím si stál, co následoval a ke komu, tedy ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému, se ve své kostnické při odvolával. Nemusíme být nutně „husity“ a dopřávat si vnějších znamení a symbolů, ale můžeme si pro náš vezdejší, občanský i církevní život, vzít mnoho ponaučení, jejichž pilířem je podle mého mínění jediné – pravda Ježíšova příběhu o naději, která člověku připomíná, že je Božím obrazem a jeho podobou, a že hřích / provinění, kterými se sám umazává a oslabuje, tento obraz a podobu nemohou nikdy docela zakrýt. V Boží milosti a u vědomí Kristovy výkupné oběti lze na Husově příkladu doufat, že věrnost pravdě zakotvená v Bohu a láska k církvi putující (a vítězné) a k přátelům mají i v tomto zvláštním světě stále svůj význam, hodnotu a důležitost. Ve všem, co děláme, si vždy promysleme a v modlitbě uvažme, kolik energie a odvahy jsme schopni investovat a co všechno jsme ochotni pro boží pravdu a pro své milované obětovat a dát. Bohoslužeb a následného koncertu chrudimského chrámového pěveckého souboru Salvátor a Vysokoškolského uměleckého souboru z Pardubic, se zúčastnil Mons. Josef Socha, generální vikář Královéhradecké diecéze a papežský prelát.
vložil/a DE 07.07.2015 14:26
Počítadlo.cz