Farní sbor Českobratrské církve evangelické Dvakačovice
Přehled kulturních a společenských akcí konaných v Dvakačovicích v roce 2015 - http://dvakacovice.evangnet.cz/Kulturni_akce_2015.doc
vložil/a Daniel Slezák 04.03.2016 14:06
„Kdo zklamává chudého, člověk krvavý jest; kdož odjímá v potu chléb, jako ten, to věz, jest vinen, kterýž zabije blížního svého.“ (Jan Hus) Modlitby, zpěv a prosby za odpuštění, zněly ve Dvakačovicích na bohoslužbách, při kterých se připomínalo 600. výročí smrti nejvýznamnějšího kazatele našich dějin, Jana Husa. Co si asi představíme, když se jednou za rok objeví ve veřejném i církevním prostoru jméno Jana Husa? A co si asi představují lidé, kteří si vůči církvi a křesťanským dějinám zachovávají určitý odstup? Zaslouží si Husův život, osud a odkaz, aby byly připomínány jen tehdy, kdy se výročí jeho smrti objeví v kalendáři? Co vlastně o Husovi skutečně víme ze školních lavic, ze studií i z vlastní píle a z potřeby poznávání? Kým nám Hus je? Hrdinou, sociálním revolucionářem, katolickým knězem s reformačním programem nebo váženým mužem – děkanem a rektorem Karlova učení? Je nám bojovníkem za pravdu a předně – za jakou pravdu (?), politikem nebo politizujícím kazatelem, mučedníkem nevídané oběti, člověkem, který vše prohrál, nebo naopak mužem, kterému se podařilo změnit směr dějin nejen zemí střední Evropy? Na prvním místě bychom se měli sami sebe ptát, jestli si ke svému užitku dopřáváme něco z Husova literárního odkazu, něco z jeho díla, které je nejdůležitějším pramenem toho, co o něm víme a vědět můžeme. Často nebo dokonce téměř vždy se připomíná jeho smrt a nejen v různých uměleckých oborech se vykresluje do nejmenších podrobností. Ostatně, Hus v tom není sám. Jen si vzpomeňme na evangelického teologa Dietricha Bonhoeffera a na jeho poslední chvíle, na smrt velké ženy Milady Horákové nebo na smrt studenta Jana Palacha a jeho následovníků. Jako by někdy převládl ten zvláštní lidský zájem o poslední chvíle, a myšlenky, dílo, ideje, vnitřní duchovní zápas i rozpory jako by byly čímsi druhořadým. Raději bych s někým vedl dialog nad Husovým pojetím církve a rozměrech společnosti, než nad vnějšími znaky toho, jak vypadal, jak se oblékal a jak na kostnické hranici nakonec umíral. Co se vydat opačným směrem? K jeho dílu, k tomu, jak autenticky hovořil o svém kněžském životě i k tomu, co psal svým nejvěrnějším přátelům? Skrze jeho myšlení můžeme konfrontovat sami sebe s tím, čemu jsme se naučili říkat reformace a ve vztahu k církvi, ve které žijeme, ecclesia semper reformanda – církev neustále se obnovující. Velikost Husova odkazu rozhodně netkví v pompézních oslavách, nýbrž v těsné souvislosti toho, co Hus žil, co myslel, co říkal, za čím si stál, co následoval a ke komu, tedy ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému, se ve své kostnické při odvolával. Nemusíme být nutně „husity“ a dopřávat si vnějších znamení a symbolů, ale můžeme si pro náš vezdejší, občanský i církevní život, vzít mnoho ponaučení, jejichž pilířem je podle mého mínění jediné – pravda Ježíšova příběhu o naději, která člověku připomíná, že je Božím obrazem a jeho podobou, a že hřích / provinění, kterými se sám umazává a oslabuje, tento obraz a podobu nemohou nikdy docela zakrýt. V Boží milosti a u vědomí Kristovy výkupné oběti lze na Husově příkladu doufat, že věrnost pravdě zakotvená v Bohu a láska k církvi putující (a vítězné) a k přátelům mají i v tomto zvláštním světě stále svůj význam, hodnotu a důležitost. Ve všem, co děláme, si vždy promysleme a v modlitbě uvažme, kolik energie a odvahy jsme schopni investovat a co všechno jsme ochotni pro boží pravdu a pro své milované obětovat a dát. Bohoslužeb a následného koncertu chrudimského chrámového pěveckého souboru Salvátor a Vysokoškolského uměleckého souboru z Pardubic, se zúčastnil Mons. Josef Socha, generální vikář Královéhradecké diecéze a papežský prelát.
vložil/a DE 07.07.2015 14:26
Noc kostelů 29. 5. 2015 - Dvakačovice – evangelický kostel 16:00 - 20:00 kostel- Dílny pro děti - Krása přírody ze skla Možnost výroby skleněných květů, pod vedením umělecké sklářky z Lužických hor paní Marcely Růžičkové (housle) 18:00 kostel - Mezinárodní výstava obrazů na téma Pravdivost – Soucit – Snášenlivost v umění Výstava je neobyčejně dojímavou, hlubokou a inspirující, zachycující jak vnitřní duchovní svět, tak vnější lidskou tragédii odehrávající se v dnešní Číně. Výstava se koná pod záštitou pana Davida Kilgoura, politika a bývalého státního tajemníka Kanady 18:00 sál na faře - Výstava obrazů a panenek – manželé Jana a Ivan Baborákovi 19:00 - 20:30 kostel- Koncert duchovní hudby – Soubor lesních rohů Hradec Králové 21:00 - 23:00 sál na faře - Promítání filmu Free China Dokument a osobní svědectví o odvrácené tváři života v Číně – komentář: Jakub Šmíd
vložil/a DE 22.05.2015 11:35
Evangelický farní sbor v Dvakačovicích a jeho kazatel, Vás srdečně zvou ke společnému setkání a slavení vánočních bohoslužeb: 24. 12. 2014 od 16.00, Štědrovečerní zpívání a možnost odnést si domů Betlémské světlo. 25. 12. 2014 od 9.00, Narození Páně, vysluhování Večeře Páně, v sále na faře. 28. 12. 2014 od 9.00, Neděle první po Narození Páně, v sále na faře. 1. 1. 2015 od 9.00, Nový rok, vysluhování Večeře Páně, v sále na faře. Přejeme Vám všem, aby jste přijali a měli adventní zklidnění a naději v myslích a vánoční štěstí a světlo ve svých srdcích. Buďme tu, ať se děje cokoli, pro sebe navzájem, jeden pro druhého. Rozdávejme pokoj a odpouštějme si. Společně přemáhejme zlo dobrem.
vložil/a DE 03.12.2014 10:12
Článek o životě sboru, zaslaný do sborového zpravodaje na Pražské Vinohrady Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Dvakačovicích Po vydání Tolerančního patentu 13. října 1781 se spojilo 700 bratří a sester ze 70 obcí v okolí Hrochova Týnce, Dašic, Holic, Pardubic a Chrudimi, aby roku 1783 založili sbor. Sídlem sboru se stala malebná obec na řece Novohradce, Dvakačovice, která má dnes 166 obyvatel. Farní sbor čítá 124 členů včetně dětí. Sbor od svého založení funguje kontinuálně a kromě pravidelných bohoslužeb se zvěstováním Slova Božího a službou svátostmi, jež jsou středobodem života dvakačovického společenství sboru, se zde konají kulturní a společenská setkání. Daří se spolupráce s obecním zastupitelstvem, zvláště s paní starostkou, která je členkou sboru, a panem kronikářem, který se aktivně zajímá o historii a současnost evangelického farního sboru. Mimo prázdniny se pravidelně scházíme k rozhovorům nad Biblí, jezdíme na poznávací výlety, pořádáme koncerty, výstavy místních a regionálních malířů, řezbářů či geologů. Sbor se těmito aktivitami otevřel všem lidem bez rozdílu. Snažíme se vytvářet prostředí a atmosféru, aby každý, kdo mezi nás přijde, se tu cítil dobře. Jelikož jsou mezi členy i senioři, kteří se kvůli zdravotním omezením nemohou pravidelně zúčastňovat života sboru, snažíme se je navštěvovat anebo s nimi udržovat alespoň telefonický či písemný kontakt – jakýsi most mezi sborem a těmi, kteří do něj z nějakého důvodu nemohou pravidelně zavítat. Za naše nemocné a všechny, kteří patří do rodiny sboru a již nemohou do sboru přicházet, se modlíme. Každý sbor je Boží církví (1K 1,2; 10,32; 1Te 2,14), a co je nejpodstatnější, je a má být Boží církví v Kristu Ježíši (1Te 2,14; Ga 1,22). Jde o Ježíšovo prostřednictví, o jeho smrt a vzkříšení, díky kterým jsme se stali novými lidmi putujícími ke konci časů ve víře a naději ve spásu. I proto je náš sbor otevřený pro všechny, kteří do něho přicházejí, a je zároveň otevřený i ekumenicky. Započali jsme novou štědrovečerní tradici, kdy po vánoční pobožnosti rozdáváme lidem betlémské světlo, aby si jej odnesli do svých domovů. Na Popeleční středu jsme slavili bohoslužby s Večeří Páně společně se společenstvím bratří a sester z Československé církve husitské. Na tzv. Bílou sobotu jsme přijali pozvání od bratří a sester z církve Římskokatolické ke společnému slavení Vzkříšení Páně. Nechceme-li, aby církev ve svých sborech usínala na tom, co pro nás za nemalých obětí, práce a modliteb vytvořila minulost a naši předci, je potřebí se aktivně probouzet ke stále novému způsobu duchovního života. V tom je sborové shromáždění mimořádně důležité. Spojuje se v něm bytostná potřeba lidského setkávání, vytváření společenství a jedinečný, vnitřní smysl církve vystavěné Bohem. Jsme si vědomi, že jsme v duchovním ohledu na cestě a přispíváme k nalézání odpovědí jen prostým dílem, který však spolu s dalšími může zažehnout účinnou obnovu sborového života. Víme, že aktuální těžkosti občanského, politického a hospodářského života způsobují mnohé starosti, v nichž někteří naši bratři a sestry mohou ztrácet naději a energii, tak potřebnou pro osobní i vzájemnou investici do duchovní obrody a pro slávu Boží. Ať si každý podle svého zaměření, odvahy, statečnosti a víry vybere některý z prvků podstaty našeho sborového života a ať skrze něj – skrze jeho zesoučasnění a zkvalitnění – pomůže i nám ostatním. Jedině v síle Ducha a ve víře v Pána, který nás přivedl k Otci, máme naději si zas a znovu uvědomovat, že sbor Páně, naše církev, má být společenstvím živé víry a opravdovou rodinou.
vložil/a D.E. 09.07.2014 20:49
Počítadlo.cz